…o naší práci a životě s ní.
Práce nás fotografů má jako každá jiná svá specifika, není to jen o tom někam přijít a cvaknout.
Máme klienty, klienty a neklienty. Některé tímhle textem možná ztratím, některým jen potvrdím, jak naši práci vidí a některé třeba i získám.
Neustále se snažíme učit a zlepšovat, vymýšlet nové věci a přizpůsobovat se podmínkám kolem nás. Zároveň bychom měli být originální, mít svůj styl. A většině „foťáků“ kolem mě se to myslím i daří.
Často jedeme x dní v kuse bez odpočinku, bez času na cokoli jiného mimo práci, bez volných víkendů, bez normální stravy a bez dostatečného množství spánku.
Osobně věnuju dost času přípravě na všechna moje focení. Ať už jde o sport, portrét nebo reportáž. Občas vyčistím techniku, občas se jdu naučit něco nového k někomu lepšímu, často jedu na obhlídku lokace s předstihem, nasát atmosféru, světlo a podobně. Trávíme spoustu času na cestách v autě nebo vlaku, s kávou nebo RedBullem (nechci ho pít, ale když nechcete usnout za volantem, může to být jediná možnost).
Další hodiny a hodiny sedíme u monitorů a editujeme. Patří to k tomu.
Kupujeme drahou techniku, protože se prostě vyvíjí a zároveň opotřebovává používáním a stylem našeho dost často akčního focení. Někdy i nebezpečného focení. Bereme kamery na motorky, do vody, prachu, bláta a běháme s nima všude možně i nemožně. Když se nám něco stane, myslíme v první řadě na techniku a pak až na sebe.
Dost z nás fotí i v zahraničí, pár hodin od baráku nebo taky na druhé straně zeměkoule. Naši kamarádi, známí i někteří klienti si myslí, že je to dovolená. Není. MS v hokeji – 20 dnů s průměrem čtyř hodin spánku denně, olympiáda asi pět, MS v atletice podobně a s časovým posunem 8 hodin. Můžeme si občas vyběhnout do hor nebo do města, asi tak na hodinku a na úkor právě toho spánku. Dovolená? Pojďte si to s náma zkusit.
Každý jsme nějak začínali, každý jsme dávali fotky lidem kolem nás jen za díky, někdy ani za to ne. A ano, i dneska udělám fotky zadarmo a rád. Když v tom vidím smysl, příležitost nebo prostě jen proto, že chci. A je jen moje věc pro koho, tečka.
Čas od času se stane, že někdo nejspíše neznalý autorských práv a licencí použije naše fotky, aniž by na to měl nárok. Nebo nezaplatí fakturu. Stane se, můžu to pochopit a často to chápu. Se skoro každým jde cokoliv řešit a vyřešit, opravit. V 90% po dobrém, v 10% to už za nás řeší jiná a dražší profese.
Mám(e) spoustu klientů, kteří tohle chápou, vidí, akceptujou a znají naši hodnotu. Prostě vědí, co tahle práce obnáší. Těch si vážíme a baví nás to s nima a třeba jim i ty ceny trošku přizpůsobíme pod naší představu. Protože my i oni budeme nakonec spokojení a nebude to naposledy. Pak jsou klienti, kteří tohle nevidí, ceny se jim nelíbí, ale protože existujou i daleko dražší a možná i horší fotografové, tak nás taky (někdy se skřípěním zubů) akceptujou. A potom jsou neklienti, kteří nás nechápou a asi ani nikdy nepochopí. S těma pracovat nechceme, nemůžeme a v 99% ani nepracujeme.
Jo, děláme tuhle práci dobrovolně a rádi, protože nás baví, jinak by to ani nešlo. Není to nejhodnotnější a nejdůležitější práce na planetě, ale všechno má svoji hodnotu a hranice. Jen o tom musíme a musíte trošku přemýšlet.
Nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. A taky protože vy, kterých se cokoli výše týká, to víte. Takže díky těm dobrým a skvělým klientům a dalším lidem kolem! Těším se na příště! Díky i těm horším, že díky nim ti ostatní u nás získávají plusové body. A díky tomu zbytku, který o naší práci třeba začne přemýšlet trošku jinak…
js
Fotky: Michal Kamáč, Léa s francouzským příjmením, Germáno, Sonička, Žejdlík, Honza Mudra, někdo od Tanvalďáků, já