Během úterní tiskovky k cyklokrosovému šampionátu zvoní telefon, ignoruju ho a po dvou hodinách volám zpět. Na druhé straně je můj kamarád a mechanik Martin „Happy“ Šťastný s neodolatelnou nabídkou: „Ve středu ráno jedeme do Dánska, ve čtvrtek nás budou hostit na nové základně CeramicSpeed v Holstebru a po večeři návrat domů, v pátek zase pracujem. Potřebujeme překlad a fotky, jedeš?“

Deset minut na přeorganizování programu a volám zpěť: „Jedu!“

Ok, nedochází mi čas odjezdu 4:30 z Prahy, ale to se dospí jindy.

Byla to ta středa, kdy u nás bylo asi tak o tři metry sněhu víc než obvykle. Před devátou ráno v Teplicích nasedáme k veliteli zájezdu Honzovi Rokosovi z Kolokrámu a jakmile najíždíme na německou dálnici, dopravní problémy mizí.

Dobře, lehký, asi hodinový zásek těsně před dánským územím máme, ale ten si krátíme díky Martinovu hledání fotek s výrobky našich hostitelů.

Večer rychle omrkneme zasněžené sídlo CeramicSpeed a přemisťujeme se na ubytko do přístavního městečka Struer. Po 970 kilometrech je nutkání natočit ještě těch 30 silné, ale odoláváme. Dlouhý boj o nalezení otevřené restaurace už ale prohráváme v Mekáči, vyhlédnutý bar mezi tím zavírá a tak na nás zbyla už jen jedna neoděná dáma a její racek.

Den D startujeme opakováním večerní procházky k molu, tentokrát čerstvě zasněženými ulicemi. Po 10. hodině přijíždíme k nově obrandované ceduli „Holstebro“ a skoro jako první se hlásíme v centrále společnosti CeramicSpeed.

Milé uvítání ve firemní jídelně, přichází naše kontakty Nadia a Dennis, po chvilce se vidíme i se zakladatelem Jacobem a jdeme na společnou fotku. První pocity moc fajn, jestli je to taškami s dárky, které jsme dovezli, nevím.

Hromadné setkání v party stanu rychle utne informace, že prezentace jede v dánštině. Ok, jdeme přímo před novou budovu na přestřižení pásky a pak čekáme na povel pro anglicky mluvící menšinu.

První dojmy uvnitř? Stylově laděný interiér s největším modelem ložiska na světě a prezentace o letech do vesmíru a tak dál. Minulou noc instalované obrazy s trikoty silničních mistrů světa vozících dánské výrobky dokreslují jedinečnost místa.

Na začátku jsme ve stanu klábosili s manažerem sídlícím v Mexiku, asi proto máme k obědu tacos a dánskou limču.

S plnými bříšky konečně míříme na plnohodnotnou Tour de Fabrique. Začátek pod zmíněnými duháči, načež vstupujeme do skladu a procházíme pod Boží oko. Chvilka vyrušení zaměstnanců na kompletaci a jejich kolegů na distribuci objednávek.

První a zásadní informace na dveřích do posilovny ve druhém patře – „Dont be stupid“. Výroba komponentů je místo, kde fotit nesmím, ale nakonec to takový problém není a fotky procházejí. Rozhodně fotím rychleji, než probíhá precizní ruční kontrola každé součástky, která nakonec zamíří k zákazníkovi. Je to jako výjev z jiného světa. Ze světa, kde nevládne rychlost a odbyt, ale koncentrace na každý pohyb, na každý díl mistrovské dánské mozaiky. A to navíc v uvolněné a přátelské náladě. Parta čtyř dánských dam vkládajících jednotlivé kuličky do samotných ložisek to jen potvrzuje, a to i když jsme odděleni neprodyšnou skleněnou stěnou.

Posledním bodem tady na centrále je vyjížďka s profesionály, které firma podporuje. Protože kola nemáme, čekáme jen na skupinu a její odjezd. Hlavně kvůli fotkám, na paměťovce se pak objevuje Kasper Asgren a další dánští sportovci a s nimi pak zaměstnanci a partneři firmy. Je nám kosa i v zimních bundách a fungl nových čapkách s logem CeramicSpeed, ale dánové jsou na pocitovku kolem -10 asi zvyklí.

Co s načatým odpolednem? Volíme poznání hostitelského města, jeho umělé skály v centru a výborné kavárny opodál. V 18 hodin do sebe lejeme dánský vánoční pivní speciál a přesunujeme se zakončit den společně s dalšími lidmi z CeramicSpeedu do místní vyhlášené restaurace. Po jednadvacáté hodině zapřaháme vozík plný materiálu, sedáme do auta a jako správní zaměstnanci (Honza s Martinem) se vydáváme stihnout ranní šichtu zase zpět domů.