6.2.2026 Jihlava
Během olympiády dělám editora, což je i důvod, proč focení v únoru bude velmi málo a proč tedy ani na tenisové zápasy Davis Cupu v Jihlavě nebudu. Alespoň páteční losování a trénink ale dávám. Na radnici je to o pokrytí lidí a tabule s rozlosovanými zápasy, v hale pak o pár fotkách trénujících českých hráčů a snaze dostat do fotek i místo, kde se hraje. Nafouknutá tenisová bublina, to je můj první pocit. Alergie na část tenisovýho tiskáče, to je pocit druhej.
14.2.2026 Herálec
Michal prý vstává v 5:35, to ještě neviděl můj budík natočenej na 4:15. Skoro ještě noční cesta do Herálce, kde od sedmi hodin začíná tradiční masopust. Fotogenická oddychovka na druhém konci našeho kraje. S klukama foťákama jdeme asi hoďku a půl s průvodem a já osobně bojuju se zachycením těch rychlých okamžiků, občas to vyjde, více než občas spíš ne. Tiskáč tady pro nás samozřejmě nemají, ale my jsme kluci vynalézaví, takže nákup snídaně v Coopu a zabrání jejich kávokoutku k editování, tak to máme rádi!
20.2.2026 Kejžlice
První věc, kterou vidím po příjezdu na kejžlické letiště, je povědomé auto jedné z posádek horkovzdušných balonů, které za chvilku odstartují do 6. ročníku Putovního poháru Jaroslava Haška. Je to Michal z Chadbalon. Pilot, se kterým jsem před pár lety díky Slávkovi poprvé letěl. Dneska je to bez “projížďky”, protože posádky soutěží v co nejdelším letu v rámci České republiky na jeden zátah, ti nejlepší po osmi hodinách a 183 kilometrech dosedají u Karlových Varů. Při focení je problém, že je všeho moc 🙂 Přeběhnout z jednoho okraje letiště na druhý chvilku trvá a z každé části má pohled něco do sebe. Jak to mám vymyšlené se samozřejmě po chvilce hroutí, protože vidím i zajímavější kompozice. Trošku chaos a panika. Ale aspoň je prostor zase na příště, tohle se ještě pár ročníků neokouká.
23.2.2026 Jihlava
Rekonstrukce budovy Muzea Vysočiny v Jihlavě. Stavební ruch vlastně není z náměstí vidět, ale uvnitř se jede na plné obrátky. Prolézáme snad všechna patra, občas se našemu doprovodu záměrně ztratím a jdu tam, kde se mi to líbí. Staré trámy, průhledy neprůhledným oknem, nejvyšší patro s velkou prosklenou stěnou, která nabízí výhled podobný panoramatu New Yorku. Jo a to prádlo, pověšené na balkónech vedlejších baráků, to se taky musí zachytit.
23.2.2026 Kramolín
První akce na Vysočině bez předchozího plánu. Taková, bez které bychom se fakt obešli. V 16:12 telefon z redakce, na Dalečíně se při výcviku ztratil policejní potápěč, aktuálně ho hledají kolegové od hasičů, zajedeš tam? Jsem v dílně, takže sprint do auta, foťáky sice mám, ale musím domů pro delší sklo (trošku mě to zdržení štve, ale zpětně to byla správná volba, s 200 mm bych tam nic nevyfotil), skok do auta, cestu na hodinu stlačuju o čtvrtinu, rychle pár debilních fotek za páskou, posílám z foťáku, hážu na sebe všechnu techniku a křovím mimo pásku naslepo někam k vodě, jestli něco zachytím. Tam už čeká “záškodník” Tomáš, který musel absolvovat podobnou cestu jako já. Máme aspoň hasiče na člunu, nenápadně mizíme dalším křákem na hráz kde už nic nevidíme. Ale ta cesta, ta šla projít i opačně po silnici, bež toho křoví…běžíme do auta poslat kvalitnější a zeditované fotky, díky fotosměně za popisky a ty věci kolem, na který my v terénu aktuálně nemáme čas. Během večera se vracím na hráz (už po silnici a s čelovkou, kterou jsem si samozřejmě na první cestu nechal v autě) ještě dvakrát, ale žádnej posun, rychlá domluva s kolegy a balím, tady už nic nevymyslíme. Akce končí až druhý den odpoledne, a nekončí dobře.
24.2.2026 Jihlava
Dneska první focení v jihlavském Horáckém divadle! Jedu dříve, po X letech máme sraz s Radimem z FPointu, dávným kamarádem, který mi dal do fotoživota dvě rady, kterými se snažím řídit asi i mimo fotku. U vstupu hned překvapení, bývalý kolega Petr Lemberk, před pár lety fotograf MF Dnes na Vysočině a milovník krajinek, které má fakt super. Neviděli jsme se taky spoustu let, zajímavej den dneska.
Pak už si nás přebírá tisková divadla, představuje kolegyni a panu režisérovi, který nás lehce provádí zkouškou a domlouváme se co a jak. V pár divadlech jsem už fotil, ale tenhle fajn přístup zažívám poprvé a baví mě! Stejně jako samotné focení, nějakým dílem náhody, spíš štěstí, asi mám ty zásadní a fotoganický momenty té části Vodníků, na kterou tam z časových důvodů můžu být. Jediná náročná věc tu je, jak se pak z divadla dostat. Takže skrz šatnu, schodištěm nahoru, někdo mě naviguje, schodištěm dolu, dveře kolem kterých už jsem šel a ven 🙂
24.2.2026 Bystřice
Valentino už na nás čeká, ale motorku nemá… V bystřickém Městském muzeu tvoří jakýsi pan Rossí (ano, dlouze), a tvoří velmi zajímavě. Našli tady původní omítku asi z první půlky 19. století a pan akademický malíř Tomáš tvoří její repliku. Tvoří ale jen ve chvíli, kdy s náma nepovídá (dneska toho asi moc nevytvoří). Zase fotogenický jak sviňa, takže už jen obrázky místo slov…
26.2.2026 Třebíč
Z poslední fotky celé repky mě napadá název “Válka bagrů”, i když ten, který je v obranném postavení, se celou dobu ani nehnull. Začátek demolice staré rozvodny byl plánován na osmou ranní, ale chlapci raději začali už v šest a byli tak rychlí, že na nás pak museli čekat, abychom viděli alespoň poslední část rozebírání konstrukcí. Uděluju plusové body za povolení poletu droníka nad celým areálem.
Souhrn měsíce 2-2026:
Celkem 9 reportáží během 6 fotodní, naježděno 737 km, vydáno 148 fotek