1.11.2025 Jihlava
Jako první akci v roli četkařské “fotojedničky” na Vysočině dostávám otevření síně slávy hokejové Dukly v nové Horácké aréně. Ještě, že je tam i malej Lubík (Vácha), ten alespoň některý z bývalých slavných hráčů zná a řekne mi jejich jména do popisků, já jsem krom pana Holíka úplně mimo…
1.11.2025 Jihlava
Večer se přesouvám na slavnostní zakončení MFDF do DKOčka. Velkej Lubík s Járou Loskotem mě strašili, že to je hrozný focení a ještě horší popisování, ale výsledky už máme předem a tak to jde v pohodě, i z fotek se dá něco málo neobvyklejšího vydolovat.
2.11.2025 Jihlava
Armádní den a hokejová exhibice Old Boys Dukla Jihlava a týmu 43. výsadkového pluku, kterou navštívil i prezident Petr Pavel. Byla po něm poptávka v redakci, tak jsem ho celkem profotil. Když si prohlížel halu nebo nazouval nesmeky před vstupem na led, tak jsem od něb byl asi tak půl metru, protože jsem ho bral na šíro, 14 mm. Bodyguarda jsem se ptal, byl v pohodě, jen pak na nějakém videu jsem se viděl, že stojím přímo u něj a on má přede mnou ruku tak, abych už k prezidentovi nemohl ani o centimetr blíž. Při focení jsem si toho ale ani nevšiml. Vtipný a smutný zároveň je, že mě na tom videu ani kamarádi nepoznali, jen mi psali, jestli i mě takhle ochranka držela. Omlouvá je snad jen to, že jsem fakt nebyl poznat 🙂 Jinak hokej to byl ve stylu plácené…
4.11.2025 Dušejov
Mokřady Na Skřivánku, první akce v Četce, kterou jsem si já sám vybral, že by ji bylo fajn vyfotit. Asi mě nějak podvědomě láká vidina focení v bahně?
Koordináty máme, když přijíždím na vzdálenější bod a před sebou vidím lehce rozbahněnou cestu a už parkující auto České televize a jednoho z dobrovolníků, kteří dneska na mokřadech budou pomáhat, tak vyměknu a parkuju taky, abych si za pár minut nadával, že se to dalo krásně projet a ušetřit asi kilometr chůze. No nic, pohybem ke zdraví, děláš to pro sebe…
Na místě porada pro dobrovolníky, my (já, holčina z Rozhlasu a dvojice z Český) se pomalu rozhlížíme a přemýšlíme, co a jak nabrat. Vzadu je chlápek nosící větve a klády, nevím jestli už tam můžu a ptát se nechci, tak jdu a začínám.
Po rozdání rýčů dobrovolníkům se přemisťujeme k bodu, kde oni budou budovat tůně a my je při tom budeme prudit foťákem, kamerou a diktafonem, ideální dělba práce. Jaké to je? Skvělé, po kotníky ve vodě a bahně, pro nás kluky odkojené cyklokrosem domácí a oblíbené prostředí. Moje oficiálně první akce pro Četku tady na Vysočině, na které jsem se klasicky zmatlal bahnem tak, jak to můžu mít rád snad jen já…
5.11.2025
Souhraprohravýhra, to je nová socha ve Smetanových sadech v Jihlavě. Ze starých trubek, které sloužily jako zábradlí v původní Horácké aréně, ji vymyslel známý umělec Krištof Kintera. Fotogenickej týpek s kloboukem, kterej nám u zábradlí/sochy/díla hodil několik póz, aniž bychom ho museli přemlouvat.
Sochu tvoří název díla z těch subtilních trubek, v nedodělaném parku se to fotí fakt blbě, ale když člověk najde ten správnej ůhel a soustředí se na trubky a vedlejší arénu, tak něco málo vytvořit jde.
Po focení a odeslání fotek máme my foťáci před a na zimáku schůzku s Petrem Píšou, kterej produkuje slavnostní otevření HMA o 3 dny později. Přichází s plnou rukou chlebíčků, protože ještě neobědval (to ani my) a jdeme rychle na zběžný briefing o tom co a jak v sobotu. Tak uvidíme…
7.11.2025 Březí nad Oslavou
Nezvoňte a pojďte dál, vítá mě už připravená ve dveřích Blaženka Vampolová z rodinného kamnářství Calor. Hned jak vcházím do kanceláře v domku na okraji vesničky Březí nad Oslavou na Žďársku, ujímají se mě i další dvě dámy, Renata Vampolová jakožto druhá spolumajitelka a kamarádka obou sester, která má dle vlastních slov za úkol mi všechno okomentovat 🙂
Je to asi poprvé, co jsou na mě někde takhle připravené – padají dotazy na sportovní focení a olympiádu a další akce i na to, jak jsem fotil ilustrátora Lukáše Tomka. Už včera v telefonu, když jsem s Renatou repku domlouval, byl trošku problém s místem focení. Že to prý uděláme jen v kanceláři, protože ve výrobě mají údajně bordel a nechtějí tam kvůli mně uklízet. Jen tak mimochodem zmiňuju, že výroba by byla super a že se teda na místě domluvíme podle situace. Hned jak zavěsím, je mi jasné, že do výroby prostě musím.
Realita? Pár fotek v kanceláři s plánky a vystavenými kachličkami a pak rychle a na dlouho do té výroby. Mají tam bordel, ale takovej ten krásnej, pracovní, mega fotogenickej! Trávím tam dobrou hodinu, během které vidím spoustu věcí, dokonce i starý lis na keramickou hlínu v místnosti, která už tak moc k výrobě nepatří, ale to už nám tak nějak v průběhu bylo všem jasné, že se nenechám odbýt a pokud si myslím, že někde bude super místo na fotku, tak se tam dostanu 🙂
Po společné fotce všech tří dam v kanceláři se loučíme a já odcházím k autu, načež se Renata vrací s prosbou, jestli bych ještě nemohl zpět, že by si chtěli ještě jako návštěvu na Den kamen vyfotit mě….fajn to bylo, fotografické porno řekl bych, díky!
8.11.2025 Moravské Budějovice
Ty brďo! Teda Člobrdo! Pokus o rekord v počtu lidí současně hrajících deskovku Člověče, nezlo se! v Moravských Budějovicích. Po příjezdu byli hráči jen u dvou stolů z asi 70ti, nicméně postupujícím časem se sál naplnil. Zaujala mě třeba čtveřice, kde dámy měly kávu a pánové lahváče. Z dálky se mi to pití piva povedlo vyfotit, ale nebylo to ono. Tak jdu skoro na dotek, nasazuju 14ku a čekám. Byl to takovej souboj vůle. Chci víc já tu fotku nebo pán lok zlatavého moku? Jasně, mohl jsem mu říct, že pivo už mu teplá a měl by se napít, ale tahle více jak 10ti minutová hra mě vlastně baví. A ano, vyhrál jsem jí!
Čekal jsem více emocí a zlobení se, ale to že to tak nakonec úplně nebylo, je dáno věkovým rozložením hráčů, malé děti s rodiči nebo naopak senioři kteří se popichují jen tak naoko. A je to tak dobře, o vítěze tady dneska nešlo. Proto nabírám i detaily a snažím se chytit něco, co trošku ty standardní fotky rozbije. Třeba když u stolu dvou pánů a jedné hezké slečny spadne kostka na zem. Ta holčina ji sbírá, ale já to prosral (Kamáč by věděl, co mi na to říct). Začínám souboj číslo dva, přecházím na druhou stranu stolu a čekám. Jo, vítězím podruhé, i sem kostka spadla a tu holku, gymnasticky nataženou mezi její a vedlejší stůl, natahající se rukou pro malou žlutou kostku, fakt mám!
Ke konci i potkávám Honzu Švaříčka s rodinou, vidíme se po několika letech, takže i fajn zakončení v tomhle ohledu.
10.11.2025 Doma – 22:57
Upravuju fotky z člobrda do černobílé, fotografické porno!
8.11.2025 Jihlava
Následuje, už ve vydatném dešti, přejezd do Jihlavy, kde se slavnostně otevírá Horácká multifunkční aréna. Po vstupu Áčkem pro akre se seznamuju s Radovanem Daňkem (mluvčí města) a potkávám kolegu z Mafry Tomáše Blažka. Domlouváme se, že půjdeme něco pofotit ven, kde teda stále chčije a zároveň tam vystupují akrobati, herci a muzikanti. Chceme jít výstupem v patře, ale securiťák nás nepouští. Tomáš se s ním baví a vypadá to na dlouho, tak odcházím a jdu fotit ven sám. Když halu obcházím už podruhé, přes okno vidím, jak se oba stále vykecávají 🙂
Během samotné akce je pár hlavních bodů, které se dají slušně vyfotit, ale jak je všude enormní množství lidí (alespoň pocitově), tak mi to moc nejde. Vypích bych levitujícího gólmana, fotku samotného principála a mozku vystoupení Petra Píši při jednom ze songů jeho Zatrestbandu, toreadorku s býkem v podobě rudé rolby nebo finále s provazochodcem pod střechou arény.
10.11.2025 Jihlava
Na focení představení služby sdílených aut, která přichází do Jihlavy – “Zítra budeš mít fotografický žně na Martinovi!”, říká mi kolega, kterýho znám od vidění, ale nevím kdo to vlastně je. A pokračuje: “Já mám facebookovou stránku, tam kvalita nikoho nezajímá, neposlal by si mi pár fotek zítra?”. Nevím, vás by taková nabídka lákala?
10.11.2025 Třešť
Stejný den, jiné místo. Třešť a výstava téměř 700 plastikových modelů. Prostě modelářské porno!
11.11.2025 Valdíkov na Třebíčsku
Už od včerejšího večera víme o ohnisku nákazy ptačí chřipky v chovu kachen ve Valdíkově, nicméně musíme čekat na oficiální potvrzení na ranní TK v Praze. Hned po ní následuje telefonát, že by bylo dobré zajet na místo a zkusit něco vyfotit. V Třebíči nabírám redaktorku Vendulku a jedeme vstříc mrtvolně prázdnému velkochuvu. Jediné naše vítězství dne spočívá v tom, že jsme na místo dorazili jako první, asi 5 vteřin před Rozhlasem. Nikde žádný pohyb, žádní lidé, postupně přijíždějí další novináři. S Vendy obcházíme i objíždíme chov ze všech stran, všude zarostlé a bez výhledu kamkoliv dovnitř areálu. Posílám pár cvaků převážně od zavřené vstupní brány a pomalu mizíme zase zpět domů, zítra nás to čeká už od rána znovu, už ale i s likvidací kachen. Uvidíme, kam se dostaneme a co dokážeme zachytit.
11.11.2025 Jihlava
Průvod sv. Martina – Všichni mi před touhle akcí říkají, jak je super. Byla by, nebýt v ulicích Jihlavy asi milion lidí, přes které se fakt nejde nikam dostat. Takže samotný průvod hezký, ale musíš jít jakoby v něm, před ním, proplétat se opatrně skrz. Jakmile se dostaneš mimo průvod, protože chceš vyfotit třeba nějakou širší fotku zpoza diváků, tak jsi skoro bez šance se pak “dovnitř” vrátit. Jo, to se mi stalo na konci a už jsem se tam pak fakt nedostal. Plus ta tma a zašuměné fotky, zatím to tedy moje oblíbená akce fakt není.
12.12.2025 Valdíkov
Porážka kachen nakažených virem ptačí chřipky. Příjezd pro jistotu už v 7:15, protože hasiči mají do areálu najíždět už v 8. No, byli tam už přede mnou, ale co, nějakou techniku mám a posílám první fotky z foťáku a jako první, ostatní foťáci a televize a rozhlas přijíždějí až hodně po mně. Do areálu nás nikdo nepustí, to je bez šance, takže tak nějak pendluju mezi vstupní branou a místama kolem plotu. Zima, mlha a špatná dohlednost z míst, kam můžeme. Alespoň mám hasiče ve skafandrech, důležité lidi kteří mluví na briefingu a to nám tentokrát asi stačí. Prostě stačit musí. Odjezd až kolem poledne.
12.12.2025 Jihlava
Představení vítězného návrhu na plánovanou rozhlednu Honzík na Šacberku u Jihlavy. Hlavní point? Spousta samozvaných jihlavských “novinářů”, kteří jen zapnou video na svoje sociální sítě a strčí ruku s telefonem před každého, kdo zrovna mluví a koho bychom rádi čistě vyfotili…
13.11.2025 Žďár nad Sázavou
Po několikadenním domlouvání (způsobené z mojí strany měnícím se programem dalších focení) mám konečně termín, kdy pojedu vyfotit stavbu sněhových zábran. Ráno po 6. hodině volám panu Sýsovi z cestmistrovství ve Žďáře, aby mi řekl, kam mám dojet. Chlapi budou stavět zábrany na okraji města u autobazaru Vysočina, přijíždějí před 8 hodinou. Přebíhám hlavni tah na Nové Město a hurá za nima do rozbláceného pole. Prý to nejsou žádní modelové na focení, ale jde nám to pocitově super. Průhledy, fotky z traktoru, fotky z dálky v zamlženém poli – jednoduchost, která funguje. Kdo sedí v traktoru, musí pro ostatní přivézt bonbóny, taky jeden dostávám 🙂 Nakonec společná fotka pro kluky a dostanu i dva maily na jejich manželky, sami prý svoje adresy kluci nemají…v blátě prostě ve svém živlu – já a asi i oni.
13.11.2025 Jihlava
Ocenění kraje Vysočina v Horáckém divadle – standardní akce, kterou ale povyšuje káva před ní a focení spolu s Járou Loskotem, fotokamarádem z Vysočiny. Je fajn se takhle domlouvat jak a co fotit, aby nám to všem vyhovovalo, stejně tak jako se nakonec na rautíku najíst a pak na parkoviště v Járově kufru hledat ježka, kterej mu utekl z krabice 🙂
14.11.2025 odpočívka D1 km 95.
Focení nic moc, v podstatě jen betonové parkoviště pro kamiony a pár dělníků, kteří se stejně nechtěj fotit. Všednost nabourává jen tiskový mluvčí ŘSD Jan Rýdl, když se ptá nás novinářů: “Kluci foťáci, co to sluníčko? To jsme úplně v hovnech, ne? Pojďme jinam…”
15.11.2025 Havlíčkův Brod
Sobotní trojboj začíná trošku bizárkem, muzeum mincí a bankovek, které se nově otevírá v Havlíčkově Brodě. Majitel je velkej nadšenec, ale do 100% otevření by tam ještě nějaká práce byla, ne že ne. Trošku extravagantní košile koresponduje s trošku technicky nepovedeným úvodem ve stylu domácí světelné a zvukové show s umělými svíčkami v kruhu na podlaze ze studené dlažby. Exponáty tam mají hezké, to ano, ale to místo mě prostě nebere a čím dřív budu pryč, tím lépe.
15.11.2025 Dolní Město
Po tom divném úvodu stíhám doma oběd a hurá na focení mše v částečně opraveném kostele v Dolním Městě, po kterém následuje ještě lampionový průvod. Mám tyhle akce rád, malá skupinka lidí v kostele, kterej je sám o sobě fotogenickej, faráři oba v pohodě a focení tak bez problému, velké plus jsou pro mě otevřené dveře, takže si hraju s pohledem z úplného exteriéru přes několik vchodů až k oltáři. Uvnitř se dají hezky zakomponovat malby na zdi nebo velký lustr na středu kostela. Dělám i pár fotek na šíro a nakonec i dudáka, který celou mši ukončuje. Během průvodu je dost tma, něco vychází, ale nejlépe stejně vypadá můj oblíbeny švenk – světla, děti a dlouhý čas jsou prostě k sobě.
15.11. 2025 Polná
Nakonec se přesunuju do Polné, kde se v kině koná premiéra dokumentárního filmu “Budoucnost utváří minulost” o dávné vraždě, která se v Polné stala. Začátek v 19 hodin mi nehraje do karet, parkoviště u zámku je full, takže jedu až na náměstí a parkuju přesně v 19:03, nicméně když po asi 10 minutách dobíhám do sálu, teprve se bude začínat, a tak ještě i s vybalením techniky stíhám pár fotek amerického režiséra, který je zrovna na podiu a vítá diváky. S foťákem tam pobíhá jedna povědomá tvář, Kája Fialová, se kterou jsme se párkrát potkali na FotoŠkoda festu, ale poznáváme se až tady u nás na Vysočině. Nechci tady být až do konce, takže jak mám nafocenou část debaty, která začíná po konci filmu, mizím do auta editovat a poslat fotky s tím, že nějak rozumně snad vyrazím domů. Když balím techniku, zjišťuju, že jsem v sále nechal krytku objektivu a přesně se mi i vybavuje kde, přímo na okraji jeviště. No nic, jedu kolem, takže se cestou z náměstí zastavuji na už prořídlém parkovišti a ještě jednou se vracím do sálu, kde zrovna končí debata a tak se přes štrůdl odcházejích lidí prodírám jako jedinej zpátky a beru si krytku přesně z toho místa, kde jsem jí nechal. Odjezd v pozdních nočních hodinách, ale co už. Zítra volno a v pondělí už jako cirkusák o štaci dál (jak říká Miloš Židík).
24.11.2025 Třebíč
Spal jsem asi 3,5 hodiny a už zase naskakuju na četkařskou misi, ráno nabírám redaktorku Vendulku na parkovišti u Penáče a míříme do třebíčského zámku na domluvenou repku o výstavě betlémů. Jsme tam, Vendy zpovídá pana kurátora Hartmana, já profocuju betlémy a prostředí, pak i s panem Hartmanem pár fotek. Mám radost z té, kde je mu vidět jen oko v brýlích v odrazu skla, které je uprostřed jednoho skříňkového betlému. Až později mě trošku štve, že jsem to nefotil na větší clonu, aby byl betlém rozeznatelnější. Každej den se pořád učím… Nakonec si při odchodu říkáme, že kdyby každá repka šla tak hezky a rychle, bylo by to fajn!
25.11.2025 Stará Říše
Na dnešek hlásí špatná silnice, sněžení a tak, bude poptávka po fotkách s touhle tématikou. Takže vstávačka v 6:15, před snídaní kouknout na počítači na aktuální stav a výjezdy hasičů, jestli bude něco zajímavého na pokrytí. Jo, havárka cisterny u Staré Říše, pak mířím na Dukovany, tak to zkusím, je to podobným směrem. Jdu asi 500 m zasněženým polem, domlouvám se s hasičema co můžu a nemůžu fotit a jak se jim kde můžu motat, jde to v pohodě a dělám i pro mě zajímavou fotku převřácené kabiny se jmenovkou řidiče a odrazem hasičského auta. Škoda, že tuhle mi nikdo z editorů ale nevidal….jen pro úplnost, řidič byl v pohodě, bez zranění, jen se nechtěl fotit, což jsem respektoval.
25.11.2025 Dukovany
Exkurze na pole v Dukovanech, kde probíhá geologický průzkum lokality, ve které se budou stavět dva nové jaderné bloky. Už cestou stavím u rozvodny a fotím si jen tak pro sebe do deníčku hezkej kontrast stromu obklopenýho množstvím sloupů a drátů, bude to pěkná bw fotka z fotocest. Máme si vzít holinky, prý bude bláto. Žádné asi nemám, tak si půjčuju od taťky, kterej má o dvě čísla menší nohu. Na pole nás z parkoviště berou teréníma autama pracovníci elektrárny a geologické firmy, máme point u jednoho z vrtů, hned běžím na šíro ke klukům u strojů, v bahně a hluku, přesně tak jak to mám rád. Starý náklaďáky, bahno, mráz a zatažená obloha tomu fakt dodávají trošku atmosféry jako by člověk byl u Černobylu. Nemám toho dost, tak prosím paní tiskovou, jestli by mě někdo hodil na chvilku o kus dál, k dalším vrtům, kde bude lepší výhled na stávající chladící věže. Povedlo se, chvilku pobíhám po poli “lehkým” bahnem v kombinaci s ledem a kalužema. Když se vracím do auta, kde už na mě všichni čekají, kolega z Deníku říká, že jsem stejnej detailista jako můj předchůdce Lubík Pavlíček. To potěší, fakt! Trošku lituju našeho řidiče, až zjistí, jakej nános bahna jsem mu vzadu v autě nechal, příště mě zabije. Když sundavám u svého vozu holiny, o dvě čísla zmenšená a zmrzlá chodidla mi způsobují takovou bolest, jakou jsem při focení ještě nezažil, pár minut se jen v autě držím dveří a čekám, až budu schopnej pohnout se a začít editovat. Ale stálo to za to, bahno a místo byly top!
27.11.2025 Jihlava
“Zítřejší focení ti závidím”, píše mi kolega Libor Plíhal, protože ví, že se dneska vydávám fotit přehlídku Mladý módní tvůrce. Asi už stárnu nebo co, ale trošku moc přemalovaný a někdy divně oháknutý sedmnáctky mě moc neberou a ani je neumím nějak zajímavě vyfotit. Možná je to i tím, že spěchám, protože za chvilku už musím z domu editovat biatlonové fotky, ale kdo ví. Holky nějak pokrývám, snažím se alespoň o nějaké zajímavé detaili třeba při líčení a náhled do backstage s odrazem obličejů v okně. Snad tam příští rok vymyslím něco lepšího, spoko úplně teda nejsem…Jo a Liborovi pak taky píšu: “Nic extra nemam, ani me to uplne nebavilo, bud tou rychlosti nebo uz jsem na 17tky starej”, načež odpovídá, že jsem spíš ještě mladej a mám počkat do 40…
28.11.2025 Znojmo
První četkařskej výjezd mimo rajón, do Znojma, kde se v tamním divadle natáčí film Interest. Je fajn, že mě tam produkční hned provedla a představila, snažím se nerušit a fotit tiše a nenápadně. Baví mě to, jak semotné scény, tak ty věci filmařský okolo. Chování režisérky, kluky od zvuku a obrazu, práci kameramanky, komparzista celou dobu luštící křížovky. Chtěl jsem tam být hodinu, max dvě, odcházím po čtyřech, protože už mám pocit, že bych nějaké fotky mohl odeslat. Asi bych tam jinak klidně zůstal až do konce.
29.11.2025 Kladruby
Sobotní odpoledně večerní focení osvětlené vesničky Kladruby. Do vsi je zákaz vjezdu, nechávám auto na poli a jdu skrze mlhu do vesnice, obcházím to na okolo a do centra přicházím až nakonec. Nejsou tu zahraniční výzdoby a i když to tady svítí jako v lunaparku, vlastně to nevypadá úplně špatně, jen je tu mrtvo, dneska se svítí pro místní, návštěvníci budou jezdit až od Mikuláše. Několik místních se nakonec prochází, ale představoval bych si to malinko akčnější. Nakonec zkouším ještě dron, ale je mlha, že by se dala krájet tak, až by i Rákosníček u svého Brčálníku byl ztracenej. Cesta zpět proto celkem peklíčko, průměr asi jako bych jel celou dobu 50tkou.
30.11.2025 Želiv
Blíží se Vánoce (ne, fakt ještě skoro měsíc, neblázněte už teď), a tak jedeme na další výstavu betlémů, tantokrát v malovaném refektáří v želivském klášteře. Hezká sbírka a ještě hezčí prostředí, nakonec i focení s panem provizorem v opatském rouchu. Dvě věci mě ale zaujali nejvíce. Za prvé, snažím se dát kus sportovní fotky nebo nápadu i do focení betlémů, a tak ten pohyblivý fotím na dlouhý čas, aby mlýn za pastevcem byl rozmazaný. Největší zážitek mám ale z příchodu do kláštera. Samo o sobě je to tady bludiště, které je ale ještě povýšeno stavebními pracemi v jeho blízkosti. Když už asi 5 minut bloudím a nevím kudy kam, ptám se pána venčíciho svého psíka, jestli neví, kudy se dostat dovniř. “Jdete na betlémy? Tak pojďte se mnou, já vás pustím zadem. Počkejte chvilku, ještě utrhnu petržel do polívky. Tak tudu prosím!”. Pán přímo v klášteře bydlí, a tak mě protáhl z druhé strany, než bych normálně měl vejít a cestou ještě naškubal zmrzlou bylinku z vlastní zahrádky. Když pak na sebe s redaktorkou Věrkou a průvodkyněmi narážíme už uvnitř kláštera, trošku se všechny diví, jak jsem se tam dostal 🙂
Souhrn měsíce 11-2025:
Celkem 27 reportáží během 18 fotodní, naježděno 1779 km, vydáno 426 fotek