1.1.2026 Třebíč
Fotil jsem Buš(sh)e! Ne teda toho americkýho, ale “našeho” varhaníka z baziliky sv. Prokopa v Třebíči. Pán s vzezřením zkušeného rockera, kterej vyměnil největší koncerty na světě za kamenný interiér ohromné baziliky a usedl za klávesy místních varhan. Tak nějak na mě působil a jeho pozdrav mávnutím ruky ze “stage” a fotka ze “šatny” to jen podporují.
2.1.2026 NMNM
Budíček 4:50, na 7. hodinu už parkuju pod sjezdovkou v Novém Městě na Moravě a čekám na Tomáše Pojezného, který mě vezme čtyřkolkou se speciálním válcem na proížďku s úpravou běžeckých tratí v okolí. Ještě za lehké tmy opravuje informační ceduli, s čelovkou a fotografem v patách (spíš teda před obličejem). Společně pak zapřahujeme válec a vydáváme se na příměstský okruh, kde nabírám fotky jak v exteriéru, tak v interiéru čtyřkolky. Po asi 45 minutách focení se nechávám vysadit a běžím k autu, abych se přesunul ještě na Fryšavský ledovec pobrat pár cvaků lyžařů ve stopě (k tomu běhu, kotník pořád bída, ale chci fotit a tak jdu přes bolest, už pár dnů v řadě). Lyžařů pět a půl, možná i méně, brodím se sněhem abych se dostal na fotogeničtější místo a nebudu lhát, představoval jsem si, že tohle absolvuju na lyžích a dám si i pár okruhů jen tak pro radost, ale kotník je stále proti. Jedna hezká siluetka lyžaře (ahoj Vašku) v dramatickém nebi z toho ale je!
2.1.2026 Náměšť nad Oslavou
Z NMNM přejíždím občas lehce zavátými silnicemi do Náměště nad Oslavou, která se přihlásila do soutěže o Historické město roku, takže nějaké ty fotky města a jeho pamětihodností. Už mám s panem kastelánem domluvený přelet náměštského zámku dronem. Let zanesenej do mapy, vše legální a v rámci pravidel a i světlo vypadá dramaticky, jen jedna malá chybička nebo spíše nedomyšlení tady bude. Jak mám celý mrazivý den dron v autě, tak najednou nabití ovladače ukazuje 24% už při startu. Normálně by to na cca 10 minut letu stačilo, ale ta zima dává baterce zabrat, hned po vzletu jsem na 17% a hodnota rychle klesá. Přistát nebo to risknout? Plný plyn a mířím na blízký point na hranici vyhrazeného koridoru, za varovného zvuku skorovybití dělám tři fotky a mířím zpátky. V mžiku přistávám přesně ve chvíli, kdy ovladač hlásí dvě procenta. No nic, zbývají fotky klasicky na Soníka. Sjíždím do města, jdu na náměstí a jeho okolí, světlo fajn, ale jako skoro všude je tu plno zaparkovaných aut kazících každou kompozici. Jako hlavní bod chci kamenný most, ale byl by fajn s lidma. V tomhle pátečním mrtvém odpoledni to ale bude oříšek. Karel z biatlonu by věděl, co asi tak může u mostu plného historických lamp a soch v protisvětle nastat – jo, siluetka! Dneska už druhej Topix, jak později zjišťuju. Není to nic světoborného, ale když je editorem vybraná fotka ta, kterou i já mám rád, je to malé bezvýznamné plus pro hlavu. Než se ale povedla, čekám pod mostem na krtinci (potřebuju bejt výš a každej cenťák se počítá!) dobrou čtvrthodinku, abych do všeho mohl zakomponovat i nějakou postavu. Mizím editovat klasicky do auta, dál mířím za Míšou do Třebíče, kde v Pop-Up galerii vystavuje Roman Vondrouš super fotky z dostihů. Plus jsou tam i nějaké kousky a artikly z hobbyhorsingu, fakt divné zábavy, která baví lidi všeho věku. Mě teda fakt ne! Hobbyhorsing u mě stojí na stejné úrovni jako závody poníků…
3.1.2026 Třešť
Dopisuju Deníček ze včera, jen takovej pocit – v lednu zatím za dva dny tři akce, tři dobrý akce!
4.1.2026 Křemešník
Tříkrálový pochod na nejvyšší vrch v okolí Pelhřimova už ve slušném mrazu by mohl být hezké dopolední protažení. Dost nezvykle jedu autem co nejblíže louce, kde je jeden z prvních bodů zájmu všech, kteří jdou pěšky už z pelhřimovského náměstí. A je tu asi nejfotogeničtější místo celého dne, pára stoupající z kotle plného horkého guláše je v tom mrazu a v protisvětle super. Nakonec nějak hopsám až nahoru, kde jsou dvě královny a jeden král, pár lidí a celkem dost sněhu. Cesta dolu je s kotníkem narvaným do dlahy a velké zimní boty spíš utrpením než čímkoliv jiným.
5.1.2026 Jihlava
Tomáše Berdycha jsem během jeho hráčské kariéry s foťákem a vlastně ani bez něj krom televize nikdy nestihl, tak alespoň v Jihlavě na tiskovce před Daviscupovým zápasem, který se tady v únoru odehraje. Sraz před zimákem, nejprve jsme tam jen s pár kolegy a vypadá to na příjemnou akci. To se během pár minut s příchodem dalšího opět asi milionu lidí mění a už uvnitř haly začíná boj o pozice. Být v hroznu ostatních mě fakt nebaví, dneska ani nikdy jindy, takže po pár nutných fotkách mizím mimo, zkouším tribunu a nadhled. Nakonec jdou ti, kteří jsou objekty našeho zájmu, na led. Škoda jen, že ne všichni novináři tohle pochopili a nezůstali mimo něj jako většina nás ostatních. Následuje ještě přesun na jihlavskou radnici a klasickou tiskovku, nutné a nudné zlo ještě trošku zhoršuje nešikovně postavenej mikrofon a “kratičká” vsuvka o asi dost dlouhé historii místního tenisu.
5.1.2026 Vír
Chtělo by to sehnat nějakej balzám, zkusíme kávu na ledu? Nebo jinak, prvně kávu, potom led. Máme domluveno focení u skály ve Víru, na které tam Slávek Matuška pomalu ale jistě vytváří ledovou vrstvu pro lezce. Tma, jen osvícená stěna s ledem i bez něj, nahoře lezec odsekávající přebytečné kusy ledu. Nikde nikdo, jen mráz, my a foťáky, čas na kompozici, na nápady, kolena a popruh ve vodě a pár dobrých fotek! Mise splněna do puntíku!
6. – 7.1.2026 Jezdovice
Noční šichty jsou náročné, ale většinou to i znamená fotogenické nebo alespoň originální prostředí, do kterého se člověk často nedostane. To je i dnešní případ, pravoslavné Vánoce v Jezdovicích. Mám to přesně čtyři a půl kilometrů, chvilku si hraju s myšlenkou nočního pochodu, ale nakonec jedu autem. Malý kostelík u obecního rybníku je místo, kde strávím následující tři hodiny. Lehce si průběh večera pamatuju z doby, kdy jsem tu před X lety fotil poprvé, ale jinak dost oceňuju pomoc kolegy a kamaráda Luboše, bez jehož rad by některé fotky nevznikly. Při podobných akcích mám vždycky trošku problém zjistit, co a kam můžu a co a kam ne. Dneska to prý bylo v cajku a i fotky za mě celkem ok. Hlavně ale příjemnej večer a možnost se sem na další události s foťákem vrátit. Odjíždím někdy před první ranní hodinou, počítač zaklapávám ve 2:17.
7.1.2026 Nové Město na Moravě
Nene, Korespondance v zimě? Ale v teple? Tak jo! Prohlídka novoměstské teplárny nebyla jen o megawelkých kotlích, ale i o holkách artistkách vysících v kotelně. A bylo to hodně fotogenický! A jo, mám rád průhledy oknem! Ale to nejdůležitější, tohle focení zaselo semínko jednoho velkého životního příběhu s Verunkou!!!
10.1.2026 Dalečín
Pecička, teda rybička! Moc ryb, pstruhů, který asi 50 rybářů lovilo z dírek vyvrtaných v ledu na Dalečínském rybníku. Od prcka v zavinovačce na sáňkách po velmi zkušené a zimou ošlehané dědečky. Škoda, že člověk musí na takový události autem, pak ani tu nabízenou třešňovici nemůže….
10.1.2026 Havlíčkův Brod
Naprostý nic, pusto a prázdno, bez nápadu a taky to tak dopadlo…ani to nebylo fotogenický, ani hezký, ani zajímavý, cesta pro cestu na živý betlém…
13.1.2026 Třešť
Takové to klasické hnusnopočasové focení, od 5:45 vzhůru a hlídat a plánovat, kam vyjdu nebo vyjedu fotit ledovku, která má bejt dneska intenzivní. V 6:38 volá můj předchůdce Lubík, že ve městě je to jeden led. Zas tak hrozný to teda nebylo, protože i před tou sednou hodinou už jsou asi plus dva stupně, takže i krustu ze svého auta celkem snadno a rychle dostávám dolu. U nás v Třešti mířím na jedno ze sídlišť, kde fotím dva lidi snažící se očistit svoje vozy a pak přejíždím o kus dál k náměstí, kde beru nějaké detaily a chodce. Pravda je, že pohyb v autě je o mnoho jednodušší než v botách….
13.1.2026 Dukovany
Stejný den, stejné počasí. Po editu a odeslání ranních fotek do sebe házím rychlou snídani a s rezervou kvůli podmínkám na cestách vyjíždím do Dukovan, kde nás čeká tiskovka v JE. Cesta pomalejší, ale na pohodu, relativně dobrá sjízdnost. Na místě nás vítá pan mluvčí a stoly s připraveným pohoštěním, dobrej začátek. Kromě několik lidí z elektrárny jsme tam jako novináři v počtu prstů jedné ruky, možná i ruky upravené cirkulárkou. O to jednodušší a příjemnější to focení je. Jako velkej bonus beru domluvu s panem Bezděkem, mohl bych se v příštích týdnech dostat na fotoprohlídku jaderné elektrárny, což pro mě bude jeden z highlighů tady na Vysočině. Doufám a díky!
13.1.2026 Vír
Mrzne jak sviňa, jedem na stěnu! Ledovou! MČR v ledolezení na rychlost, další šance na dobrý cvaky. Na skále je několik cest, kudy se dá ta mistrovská natrasovat, bohužel pro mě padla volba na tu, která je prakticky nejvíce schovaná v ledu, takže skoro bez šance na fotky s obličejem lezce. Nějak to zkouším, nasazuju hroty, lezu celkem vysoko, ale oni ty ksichty fakt nejsou vidět! Něco málo mám, ale ve finále mě nejvíc baví fotka z Krabičky! Krabička s velkým “K” je hospůdka vedle stěny, kde se lezci připravují a občerstvují. Využívám pána s kotlem čaje v popředí a fotím holčinu na skále skrz okno. Musím na 24mm, protože ostatní nasazená skla se logicky příchodem do tepla rosí a jsou tak nepoužitelná. A jak dlouho jsem tam byl? Měli mít do 20. hodiny vyhlášeno, ale trošku se to protáhlo. Z parkoviště odjíždím 22:05, doma lehce před středeční první ranní…
14.1.2026 Havlíčkův Brod
Focení výstav mám rád, ale nijak extra se sem netěším. Je to asi tím málospánkem, protože nakonec je to fajn focení ve dvou expozicích věnovaných koním a věcem kolem nich. V první můžu fotit prastaré hliněné figurky, ve druhé hezké modely soch, které povětšinou opravdu někde reálně stojí. Hezký průhledy a kompozice tady jsou, dobrý!
15.1.2026 Znojmo
Jako vejce vejci si pan kurátor s kasuárem podobní nejsou, ale tuhle fotku už jsem měl v hlavě od chvíle, kdy jsem zjistil kde a co budu fotit. Řeklo by se výstava o vejcích, to teda bude p⭑⭑⭑⭑⭑⭑⭑, ale opak je pravdou. Asi je to i tím výkladem, který jsem dostal. I pojetím prostoru a zajímavostí a pestrostí exponátů. Nebo možná vystavenýma kindrvajíčkama? V každým případě první ze znojemského dvojboje úspěšně a s radostí (i z té muzejní kávy) splněn.
15.1.2026 Znojmo
Začátek akce jako z hororu? Tak nějak. Měl bych fotit zrekonstruovanou radniční věž, na místě se potkávám s paní z města, která se snaží dovolat stavbyvedoucímu, což se nedaří. Alespoň vchod nacházíme, jenže ve vstupním sále zrovna kluci betonujou podlahu. Moc se netváří, že by někoho chtěli pustit přes ní. No co, nějak to přeskakuju a mířím nahoru. Chviličku čekám, jestli jde někdo za mnou, abych třeba věděl kam můžu a hlavně se dozvěděl, co tady teda opravili, abych to taky vyfotil, že jo….No tak jo, jdu sám a nějak to odhadnu. Jenže pusťte foťáka samotného na věž a nedejte mu mantinely…takže jedny dveře, otvírám a pokračuju. Druhý dveře, odemykám a jdu do schované mikrouličky mezi dvěma stěnama. Třetí dveře, teda poklop. Zvedám a jsem pod věžním zvonem. A hele, schody do nebe, ale vedou až na vrchol opraveného krovu. Jsem jako prase, ale dál už se dostat nedošlo, radost! Dolu pomalu, s pár jebnutíma foťákem do stěn a trámů. Dole ten beton pořád ještě nemají, tak skáču podruhé, přitom nabírát betonáře při práci a rychle mizím udělat ještě pár fotek venku. Znojmo mě asi baví…
17.1.2026 Polnička
Další víkendovka, kterou chci fotit. Lyžaři na starejch plaňkách a v retro úborech, to zas bude sranda. Jak odstartujou, tak je vidina hospody na konci trasy žene kosmickou rychlostí. To znamená, že z toho moc fotek nemám. Ale přípravy, ty jsou stejně fotogeničtější. Dva hlavní pointy z tohodle focení? Dodržení harmonogramu – “Líbí se mi, jak to nemá vůbec zpoždění”, říká kolega Lubík. Jenže mluví jen o svým novým foťáku…No a pak ty povětrnostní podmínky, teplo a bezvětří, skoro – ”No to byla zabíjačka, ty vole!”, to už jsem já v autě cestou z focení…
19.1.2026 Jezdovice
Mínus sedm a oni tam chtějí vlézt? Oslava pravoslavného svátku Křtu na Jezdovickém rybníku. S Frantou z Rozhlasu 30 minut klepeme kosu, jsme tady moc brzo. Když se začne odehrávat venkovní část bohoslužby, pod náporem lidí se na pár místech začne hýbat led a zlověstně znít. Nic se neděje, jen prostě pracuje pod tíhou nashromážďěných kilogramů. Při křtu jednotlivých věřících vodou jdu dost blízko a po posledním z nich jako bych i já dostal spršku svěcenou vodou. Myslím, že to bylo schválně od kněze Jeremiáše…Dva z kluků na místě lezou do vyřezané díry v ledu, nechápu, jak to vydržej. Ještě štěstí, že jsou dva, protože fotky prvního zvořu, druhej už super.
19.1.2026 Nové Město na Moravě
Přejíždím do NMNM, kde bude tento týden biatlonový svěťák. Chci nabrat nějaké přípravy, z foťáků jsem tu dneska jediný. Po telefonu řešíme hlasové poznámky s fotosměnou, obíhám pár míst na stadionu a trati a mám dneska i jeden slot na drona. Když jdu přes střelnici, volá Veronika, ať jim to tam nepošlapu! Není to drsnej pokyn, jen originální pozvání na kafe. Když už jsem v officu, vybíhám udělat celkový pohled ze střechy, fouká jak kráva, říkám si, že bych hned první den spadnout fakt nechtěl. Po práci legraci, takže na chvilku na lyže a hurá domů, zítra vstávačka ve 3 a směr KaŠe, Liberec a Praha.
21.1.2026 Nové Město na Moravě
A jdeme na to! Ofiko nám začíná biatlonový svěťák. Abych si to udělal trošku náročnější, tak než jsem vzal práci pro Četku, podepsal jsem smlouvu na domácí svěťák i s IBU, takže se tady musím nějak rozpůlit. Naštěstí budu mít výborný pomocníky (díky Libore a Lubíku). Dneska jen trošku poštelujem techniku na tréninkách a od zítra už závody!
22.1.2026 Nové Město na Moravě
Dneska si před biatlonem dávám procházku do města, kde máme od devíti hodin domluvenou reportáž v Horácké galerii. Focení výstavy naštěstí zpestřuje paní ředitelka s paní kurátorkou, takže samotná expozice nevypadá tak prázdně. Na začátku svými zády málem sundavám jeden z obrazů, od té doby už jsem na špičkách a s opatrností level 1000.
22.-25.2026 Nové Město na Moravě
Čtyři intenzivní závodní dny. Do tiskáče většinou přicházím první a odcházím poslední, ale tak to prostě je. Je to můj několikátý svěťák “doma”, ale tenhle se stává jedinečným díky české mix štafetě. Poprvé zažívám medaili před novoměstskýma tribunama! Tohle bylo velký! A jo, trošku jsme asi naším náletem do cílovky porušili pár pravidel, ale jak říká Petr Slavík, bylo to legendární!
27.1.2026 Humpolec
Další z těch akcí, kam by člověk měl raději nejet autem. Kuchařská soutěž v pivovaru Bernard. Stíháme druhou dvojici kuchařů, naštěstí klučina je ten, kdo později celkově vyhrává. Ale i tak příště pojedu na všechny čtyři soutěžíci, místo fotogenické a zatím jsem to nevyfotil tak, že bych si řekl, že mám maximum možného.
29.1.2026 Dukovany
Začalo to zaparkováním na místech pro zaměstnance, hlášení špatně stojících spzetek při vstupu naštěstí mojí neobsahovalo, můžeme ke vstupní kontrole. Předem poslaný formulář to zrychluje. Nakonec jdeme ve třech, se mnou ještě kolega Tomáš Blažek a pan mluvčí Jirka Bezděk, díky kterému jsme se na prohlídku elektrárny dostali. Po průchodu strojovnami reaktorových bloků míříme do šatny, kde začíná trošku vtipná procedura. Cestou ještě fotím pána procházejícího odkladištěm obuvi jen v trenkách a trošku se tomu okamžiku směju, protože ještě nevím, že my tady takhle taky půjdeme. Takže jo, skoro úplně všechno dolu a běžíme několika chodbami a schodišti (ano, stále jen v těch trenkách a obtěžkáni technikou) do skládku oblečení (inspirováno Mimoněma) vyfasovat to naše – pondy, trenky, nátělník a kombošku v zářivě žluté barvě. Je to tady zcela normální, ale když jste tu poprvé, působí to vtipně. Obzvláště s našimi vysportovanými těly (sorry pánové). Pak už super, nafasovat dozíky a hurá vstříc zářivým zážitkům a fotkám. Požární cvičení v bloku zpracování radioaktivního odpadu, přesun do reaktorového sálu a nakonec i do srdce samotného reaktoru, do hermetického prostoru pár metrů od palivových tyčí, které před pár okamžiky začali pracovníci připravovat na konec odstávky prvního bloku. Nakonec pěšky přes půl areálu k chladícím věžím a do skladu použitého paliva. Abychom stihli oběd v místní jídelně, dostáváme extra odvoz přímo od skladu. Jakožto přeživší z kontrolované zóny dostáváme na památku ty módní žlutý spoďáry, v létě jako když najdeš 🙂 Trošku únava po asi pěti hodinách prohlídky, ale jak říká reklama na platební karty, bylo to k nezaplacení!
30.1.2026 Havlíčkův Brod
Po útrobách Dukovan se těžko bude hledat něco podobně zajímavýho a fotogenickýho, ale všude by měla být alespoň snaha o dobrou fotku, i když to třeba nejde tak lehce. Swap v HavlBrodě, to je místo kde si místní můžou směnit svoje oblečení za jiné. Jdeme tam na rozhovor a repku a kupodivu i tady se celkem dobře fotí. Pár portrétů, nic extra, ale světlo je a prostředí se taky nějak snažím využít. V samotném krámku nabrat celkovou atmošku místa a třeba nějakej detail. “Mix your style” na jednom z nabízených kousků je celkem příhodnej popisek pro tohle místo.
Souhrn měsíce 1-2026:
Celkem 28 reportáží během 21 fotodní, naježděno 2628 km, vydáno 618 fotek